Několik vět zakladatelek

Už je to asi 15 let co jsem oslovila jednoho pána s prosbou o podpis na petici proti týrání zvířat …ne jen, že odmítl podepsat se slovy: ,,Lidé už jsou takoví, berou zvířata jako věc a vy to nezměníte“. Ale také se mě zeptal, jestli si uvědomuji, že jsem v té menšině lidí, která bojuje proti druhé straně, která je v převaze a jestli mi nevadí, že na nás mohou někteří lidé pohlížet jako na blázny, kteří bojují s větrnými mlýny.

Prý pro mě není dobré vybočovat z davu. Tak jsem se ho zeptala, jestli by dělal špatné věci
proti své vůli a svědomí jen proto, že ostatní v tom davu to tak dělají také..
Neodpověděl a odešel…

A já si už tenkrát uvědomila a řekla, že nechci být jako on, nebo lidé jemu podobní, kteří se dávno smířili s tím, že přihlížet utrpení nevinných a bezbranných tvorů je normální a lidské…

Raději budu prohlášena za největšího blázna světa, pokud budu ráno vstávat s čistým svědomím a vědomím, že další němá tvář prožila noc v bezpečí, bez pocitu hladu, zimy, bolesti nebo strachu, jen díky mně, nebo bláznům stejným jako jsem já…

Čím více krutých případů mnou otřáslo, tím větší je má motivace dělat něco, čím bych mohla tuto smutnou skutečnost změnit.

Vím, že nemůžeme zachránit všechna zvířata, ale záchrana byť jen jediného tvora, nebo naděje na zlepšení podmínek života a lepší zacházení s ostatními zvířaty je pro nás důkaz i motivace, že naše úsilí nebylo zbytečné.
Protože každý život má smysl..

Larisa Zankerová- předsedkyně spolku Z.U.
– zakladatelka spolku Zastavme Utrpení a azylu pro týrané psy v Křelově okr. Olomouc

 ———————————————————————————————————-

 

Netušila jsem, kolik zvířecí bolesti je na světě, dokud jsem se o to nezačala více zajímat …

Snad každý z nás v dětství tvrdil, jak miluje zvířata, ale spousta lidí na to v dospělosti zapomíná, není to součástí jejich životů a srdcí.

O mnoho přichází. Psi jsou naši společníci odnepaměti, my lidé jsme jim začali ubližovat a způsobovat utrpení, tak i my lidé to musíme napravit a pomoci jim.

Můj život má nyní smysl a je naplněný. Sama nejlépe vím, jaké to je, když potřebuji pomoc jiného člověka. Tito pejsci jsou často v mnohem horší situaci. Nepochopím lidi, že je mohou takto nechat, nestarat se o ně, dívat se jak trpí …

Protože jsem sama v situaci, kdy nemohu aktivně pomáhat přímo v azylu, snažím se být prospěšná z domova. Proto tvrdím a VÍM, že KAŽDÝ z nás může nějakým ( i minimálním) způsobem pomoci. JEN CHTÍT.  Pokud si nemůžete vzít pejska z azylu domů, můžete některého virtuálně adoptovat a podporovat ho finančně, nebo občas donést krmivo pro pejsky, deky apod., každá pomoc se počítá.

Kdo chce, vždy si najde způsob, jak pomoci. Kdo nechce, hledá důvody, proč to nejde. Otevřete svá srdce a váš život bude bohatší.


Snímek1

  Lenka Gerlichová- místopředsedkyně spolku Zastavme Utrpení


 

Sdílejte

Comments are closed.